Malá zahrada, která vznikla za domem s notářskou kanceláří, kavárnou a malou divadelní scénou v podkroví. Celá je lodí poesie, brázdící si cestu bouřlivým mořem dnešní technokratické civilizace.
Základním motivem zahrady byl inscenovaný souboj dvou slohů, pravidelného – francouzského a přírodně krajinářského – anglického, ale s plynoucím časem začaly funkce přibývat. Jednou z nejsilnějších je umístění „středu Evropy“. Základem pravidelné části je labyrint. Stříhanými živými plůtky z tisů může člověk podstoupit cestu do samotného jeho středu. Je to úvaha o klikatých cestách k podstatě života, ale moderní člověk už takové věci moc neslyší. Chce všeho dosáhnout hned, a tak jde a plůtky překračuje, aby se do cíle dostal rychleji. Jako protiváha je část, která reprezentuje sloh krajinářský – anglický. Kompozice stromů a keřů, doplněná trvalkovým parterem a to všechno spojeno miniaturním trávníkem. Tyto dva styly měly mezi sebou bojovat – prorůstat jeden do druhého a očekávání bylo, že část labyrintu bude pozřena keři anglické části. Díky pečlivosti a příkladné údržbě majitele se tak nestalo a keře se jen decentně klenou.
