Kavárna „U Notáře“, Stolová společnost praotce Broda a Tomáš Holenda
si Vás dovolují pozvat
na úterý 30. dubna v 18.00 hodin
do poetického podkroví nad kavárnou „U Notáře“
v Havlíčkově Brodě, Sázavská 430
na antidiskotéku
Jiřího Černého
Bulat Okudžava – Vladimir Vysockij
(Pozor – Jiří Černý navštěvuje Havlíčkův Brod po dlouhých šesti letech)
Srdečně zveme!!!
Jiří Černý (* 25. února 1936 Praha) je významný český hudební kritik a publicista. Pořádá kontaktní klubové poslechové pořady (zvané Antidiskotéky či Rockování)
V letech 1961–1965 pracoval s výjimkou vojenské služby jako kulturní redaktor týdeníku Mladý svět. Poté, co dostal výpověď z ideologických důvodů, se živil jako publicista na volné noze. Přispíval do hudebních časopisů Melodie, (článek Louis Armstrong) (1963–1983 a 1988–1990), Hudba pro radost, Repertoár malé scény, Gramorevue, Hudba je hudba a Kruh. V Československém rozhlase uváděl a připravoval pořady, např. fakticky první československou hitparádu Dvanáct na houpačce (1964–1969), jež byla v té době velice populární, nebo rozhlasový pořad Desky načerno (1967). Na počátku doby normalizace byl donucen z Československého rozhlasu odejít z politických důvodů, poté přechodně pracoval jako korektor v tiskárně Mír nebo na Lidové škole umění v Praze 2, odkud napsal nesčetně článků o rockových a popových skupinách, které později nabízel do různých časopisů. Během let normalizace pravidelně pořádal v mnoha městech v Československu své Antidiskotéky, na kterých nezřídka pouštěl nahrávky zakázaných písničkářů nebo písničkářů, kteří žili v emigraci (Karel Kryl, Vlastimil Třešňák, Jaroslav Hutka). Také spolupracoval s hudebním vydavatelstvím Supraphon na edici zahraničních LP desek (Joni Mitchell – Blue, 1973, sleevenote na LP Peter, Paul & Mary, 1979 ad.). Úzce spolupracoval s později zakázanou Sekcí mladé hudby Svazu hudebníků. V listopadu 1989 se účastnil zakládání Občanského fóra a moderoval některé protestní demonstrace. V letech 1990–1992 zastával místo šéfredaktora a předsedy správní rady hudebního časopisu Rock & Pop. Pravidelně uváděl vlastní pořady na rozhlasové stanici Praha. Od dubna 2004 do února 2007 psal články do Lidových novin. Nyní píše sloupky pro Hospodářské noviny. Pravidelně pořádá antidiskotéky, poslechové pořady a na ČR 2 uváděl každou sobotu pořad Klub osamělých srdcí seržanta Pepře, kde se vrací hlavně ke starší hudbě. 23. prosince 2011 uváděl koncert Pocta Václavu Havlovi v pražské Lucerně.
Vladimir Semjonovič Vysockij (rusky Владимир Семёнович Высоцкий, 25. ledna 1938 Moskva – 25. července 1980 tamtéž) byl ruský písničkář, herec a básník.
Po druhé světové válce, v letech 1947 – 1949 žil ve městě Eberswalde v Německu u svého otce, důstojníka Rudé armády. Po návratu do Moskvy začal v r. 1955 studovat strojírenskou fakultu Moskevského institutu, kde strávil jeden rok, poté se dostal na divadelní fakultu MCHAT, kterou úspěšně absolvoval. V letech 1960–1964 byl členem Divadla A. S. Puškina v Moskvě. Roku 1964 se stal členem avantgardního divadla Moskevského dramatu a komedie Na Tagance. V tomto divadle se prosadil v několika těžkých rolích; hrál např. Hamleta (William Shakespeare) nebo Galilea (Bertolt Brecht). Stal se též filmových hercem a hrál v mnoha filmech a několika seriálech – viz jeho profil na ČSFD. Jeho básnická tvorba obsahuje lyrickou poezii, hojně používal ironii a sarkasmus. Popularitu získal především zhudebněnými básněmi a písněmi. Vystupoval s kytarou, jejíž pomocí udržoval rytmus. Tyto písně vystihovaly přístup tehdejší ruské mládeže, po nástupu L. I. Brežněva do nejvyšších funkcí se změnily v jakousi politickou satiru. Po Sovětském svazu kolovalo asi 2000 jeho písní plus mnoho falzifikátů. Jeho písně v Česku zpívali v překladech Jaromír Nohavica či Radůza
Bulat Šalvovič Okudžava, rusky Булат Шалвович Окуджава, (9. května 1924, Moskva, Sovětský svaz – 12. června 1997, Paříž, Francie) byl básník, prozaik a šansoniér arménsko–abchazsko–gruzínského původu.
Jeho písně s vlastním doprovodem na sedmistrunnou kytaru se staly velmi populární. Patřil ke skupině lidí, která se stavěla kriticky k socialistickému režimu, přesto neusilovali o jeho odstranění, usilovali o zlepšení podmínek v rámci socialismu a jednoznačně se hlásil k levicovému zaměření (např. v Písničce o moskevském metru)[ Proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky. Jeho texty jsou známy a rozšířeny po celém světě, jeho texty překládá a zpívá např. Jaromír Nohavica.
